Aneb proč je to potřeba a jak k tomu do/jít.

Poslední týdny jedu na jalovci. Miluju to/ho. Tu něžnost, jemnost a přitom sílu, kterou mě obejme. Tu sladkou, hřejivou, dřevitou vůni, která mě i můj prostor oblažuje a opečovává.

 
Čím dál tím víc mě to vede do toho, co tu v tomto nejbližším prostoru přirozeně máme. To, co tu roste a vyrůstá, i to, co tu pěstujeme a o co sami pečujeme. Je to pro nás často tím nejlepším.

A taky mě to vede do jednoduchosti a prostoty, protože kde je volný prostor, tam může i něco přijít, přibýt a po/být...

Dnes máme životy přeplněné, a právě proto velmi prázdné.
.
Bojíme se a lpíme, a tak se tím vším obklopíme.
.
To abychom nebyli sami.
.
Sami v jednoduchosti a prostotě.
.
Bylo by (na) nás moc vidět, už by se nebylo možno v tom/s tím/za tím/tím schovávat.
.
My sami bychom (na) sebe moc viděli...

A taky by tu pak bylo mnoho volného prostoru, kam by mohlo něco přijít.
.
A my nevíme, co přesně by chtělo přijít.
.
A protože to nevíme, nemáme nad tím kontrolu, a proto se toho bojíme...
.
Bojíme se, abychom nebyli sami se sebou sami, protože by se mohlo stát, že to něco skutečně přijde.
.
Že třeba zjistíme, že nejsme těmi, kterými v hloubi sebe jsme.
.
Že sebe nežijeme.
.
A když bychom to zjistili, už bychom nedokázali být těmi, kterými jsme dosud byli.
.
Museli bychom něco změnit, ale vlastně už by se něco změnilo ještě předtím, než bychom sami chtěli.
Neměli bychom nad tím kontrolu.
.
Už by se něco podstatného změnilo jen tím uvědoměním. Tím, že bychom to uviděli, tím, že by to k nám přišlo.

Neměli bychom nad tím kontrolu.

Vyslalo by nás to na cestu plnou objevů.
.
Příjemných i nepříjemných.
.
A my bychom chtěli zažívat jen to příjemné.
.
A proto se bráníme prožívat nepříjemné.
.
A když to děláme hodně důsledně, náš život se stává čím dál tím méně příjemným a čím dál tím více nepříjemným.
.
A my nevíme, proč se to děje...

Kmitáme na povrchu ze strachu se skutečně zastavit, a přitom/proto se skoro nehýbeme.
.
Namísto toho, abychom přestali kmitat, zastavili se, uviděli se a ponořili sami do sebe a tím se začali skutečně hýbat...

Jednoduchost a prostota je tak sladká, hřejivá a objímající.
Jako vůně jalovce.
Na čem jedeš ty?
.
.
.

To vše píše Ariel,
která taky dřív kmitala a nechtěla se zastavit a ponořit a vidět. Nejdřív nevěděla, že to potřebuje a vlastně ani nevěděla, že to existuje a už vůbec nevěděla, jak se to dělá.
Pak ji život ale přitlačil a nedal jí na výběr. A tlačil ji a tlačil tak dlouho, dokud to potřebovala. Postupně tomu začínala rozumět, začala zjišťovat, jak se to dělá a proč to potřebuje...

A i když už tohle všechno věděla a uměla, nechtělo se jí.
.
Postupně s tím pracovala, až už se jí začalo chtít, protože se v těch zastaveních a ponorech zabydlela a zjistila, jaká je to krása a síla a jak moc jí to dělá dobře.

A i když se teď zastavuje a noří do (svých) hlubin moc ráda, občas se jí stane, že se jí nechce. A pokud ji k tomu život netlačí, tak na sebe netlačí.

Má se ráda a je k sobě laskavá.
Ví, že je to proces.
A tak si toho všeho "jen" všímá.
Nebojuje s tím, protože by bojovala sama se sebou.
.
A ona už nechce bojovat. Bojovala tolik bojů...
Už chce žít mír ve svém srdci.
A milovat. Tak moc milovat...

Milovat hluboce.
Milovat intenzivně a plně.
Léčivě.
Krásně.
Viditelně
i neviditelně...

A i když už tak miluje, touží tak milovat ještě víc.
Proto stále víc poznává a přijímá (objímá) samu sebe,
stále více miluje samu sebe
a smiřuje se sama se sebou
a tím se to děje...

p.s.

VE SKUTEČNOSTI NAD TÍM NIKDY NEMÁME A ANI NEMŮŽEME MÍT KONTROLU

TO ŽIVOT VŠE TVOŘÍ.

ŽIVOT V NÁS I ŽIVOT KOLEM NÁS.

VŠE JE JEDNO/TA.

JSME JEDNÍM.

ČÍM MÉNĚ KONTROLUJEME, TÍM MÉNĚ SAMI SEBE A ŽIVOT SVAZUJEME

ŽIVOT POTŘEBUJE BÝT SVOBODNÝ, NE SVÁZANÝ

I TY POTŘEBUJEŠ BÝT SVOBODNÝ

ŽIVÝ

PLNÝ

RADOSTNÝ

PLNÝ LÁSKY

LÁSKYPLNÝ

LASKAVÝ

PŘIROZENÝ

HRAVÝ

SMĚJÍCÍ SE

ZURČÍCÍ

NAPLNĚNÝ

PŘETÉKAJÍCÍ

LÁSKOU

ŽIVOU A KRÁSNOU

SILNOU A JASNOU

ŠŤASTNOU...

CESTU K NÍ I V NÍ

VŠE

NAJDEŠ

V SOBĚ

I V DRUHÝCH

JSME SPOLU

JSME TU SPOLU

JSI-LI V SRDCI

JSI ŽIVÝ A KRÁSNÝ

JSI SILNÝ A JASNÝ

BUĎ V SRDCI SVÉM

p.p.s.

NEJVĚTŠÍ HODNOTY TVOŘÍŠ, KDYŽ TVOŘÍŠ VĚDOMĚ + Z LÁSKY + KDYŽ SI PROCES TVORBY UŽÍVÁŠ

Proces tvorby tohoto textu, ikonek i celého článku jsem si užila. V radosti a/z hravosti.

Vzniklo to v lehkosti a přitom je v textu i ikonkách vtěleno mnohem víc, než se na první pohled může zdát...

Čekala jsem, až budu v té energii, abych ho mohla vytvořit.

Když v té energii nejsem, tak netvořím.

Když v té energii nejsem, tak skutečně/ve skutečnosti netvořím.

Radost a hravost jsou proto nesmírně důležité součásti esence Nového Světa.

Takto je potřeba, abychom tvořili.

je potřeba, abychom tvořili a budovali Nový Svět VĚDOMĚ, V LÁSCE A V ENERGII RADOSTI A HRAVOSTI 

Proto:

BUĎ V SRDCI SVÉM A HRAJ SI

RADUJ SE ZE ŽIVOTA

užívej si život