Tyto výrazy jsou v nadpise popsány hierarchicky (pro názornost) odshora dolů. Všechny mají v základu slovo vědomí.

VĚDOMÍ
Toto slovo vyjadřuje mnoho neuchopitelného, dalo by se to popsat jako shluk fotonů, fotonový hologram, informační pole, jemnohmotná energie...

Je to energie/informace/pole, se kterým cíleně (vědomě) zacházíš a operuješ, ze kterého čerpáš, kterým tvoříš, kterým do značné míry jsi ty sám. Je to tvé poznání a to, co jsi do sebe sám vědomě a cíleně integroval.

PODVĚDOMÍ
Je energie/informace/pole, se kterým nejsi v dostatečném kontaktu tak, abys s ním mohl cíleně (vědomě) zacházet.

Podvědomí je často vnímáno jen negativně, jako stíny - to, co je nezpracované, potlačené a ne(do)prožité, nezvědoměné a tedy automatické...

V podvědomí však leží i to, co bychom mohli v tomto dualistickém pojetí vnímat pozitivně - to, co je hluboce tvé, čisté, pravdivé, ale v tuto chvíli ještě není tvou plnou součástí, protože jsi to ještě nespatřil, nedotkl se toho, nevynesl jsi to vzhůru před své oči a tím do svého vědomí.

Podvědomí je obsah, který leží tam, kam jsi ještě nenahlédl. A protože leží pod vědomím, je hlubší, zasahuje do tvých kořenů a silně tě proto ovlivňuje, aniž by sis toho byl vědom. Podvědomí by se dalo připodobnit k silnému spodnímu proudu, který tě někam strhává.

 A ty se buďto necháš strhávat - to jsou ti lidé, kteří reagují tzv. nevědomě, netuší, že jsou strháváni, a proto s tím nemohou ani zacházet a pracovat

nebo jsi si toho tahu vědom, ale nevíš, odkud vychází, proč tebou hýbe, a tak ti nezbývá nic jiného, než s jeho proudem "bojovat" nebo jeho působení neustále vyrovnávat. A to někdy stojí hodně energie, hodně tvých sil, které ti pak mohou někde scházet.

Cestou je nořit se do hlubin svého bytí, stahovat se svou pozorností dovnitř a dolů. Když máš v podvědomí hodně stínů, není to vůbec příjemné, není to vůbec pohodlné a chce to hodně odvahy a také laskavosti a přiměřeného dávkování.

Postupně krůček po krůčku vytahovat z hlubin to, co tam leží a čeká ke zpracování.

Mnohdy se to vytahuje i samo na základě nějakého spouštěče (může to být posíleno tvým vlastním záměrem a odhodláním), to jsou ta místa, která zabolí nebo jinak se ozvou, když se tě někdo letmo dotkne a ty máš přitom pocit, jako by ti ublížil, praštil tě, vrazil kudlu do zad apod.

Bezpečnější a mnohdy i efektivnější je cesta, kdy necháváš život, aby ti sám vytahoval tvé stíny. Přes různé situace, různé lidi, různé interakce... Vytáhne se vždy jen to, co má, to, co je připraveno a to, na co jsi připraven i ty, i když tě to mnohdy přepadne nečekaně a máš pocit, že to třeba nezvládáš...

NADVĚDOMÍ
Je energie/informace/pole, které je jakoby nad tebou a se kterým ještě nejsi propojený, tedy v dostatečném a obousměrném kontaktu.

Je to kupříkladu zdrojové vědomí nebo nějaké personalizované vědomí, jako např. kristovské vědomí nebo nějaké semipersonalizované vědomí, jako např. dračí vědomí, vědomí černého vlka apod.

Zde platí, že s čím jsi propojený, tím jsi ty sám.

Čím větší (rozvinutější) je tvé vědomí, tím větší je tvoje síla, tvořivost a schopnost manifestace.

Ovšem k tomu, abychom tuto sílu, tvořivost a schopnost manifestace používali k těm nejvyšším a nejčistším účelům, potřebujeme, aby naše vědomí bylo dostatečně ukotvené - abychom byli ve svém energetickém středu - v srdci.

Aby bylo dostatečně propsané do našeho těla, do našich buněk.
Aby bylo ukotvené v čistotě srdce, které je tím nejčistším a nejlepším arbitrem a navigátorem, protože je čistým a přímým portálem, který tě spojuje s celou existencí a jejími/tvými potřebami.

NEVĚDOMÍ
Je prostor, kde není vůbec nic, tedy tam není ani žádné vědomí. Nejsou tam žádné fotony, žádné informace, žádná pole. Leží ještě níže než podvědomí v té pomyslné lineární hierarchii, která nám přibližuje jeho esenci.

Já osobně nevědomí vnímám jako ČISTOU TEMNOTU. Je tam to, co ještě není. Je to místo, které má proto plný potenciál úplně všeho.

V naší mluvě jsou často tyto výrazy (jejich významy) posunuté. Říkáme nevědomý člověk a přitom máme na mysli člověka, který není dostatečně propojený s podvědomím a nadvědomím.

Jak můžeš vidět, cesta do plného potenciálu není jen o tom, mířit nahoru, do světla, propojovat se s Plejáďany, Síriany, draky a dalšími nadvědomími, ale v této fázi vývoje lidstva, které je z mnoha důvodů neukotvené a vystřelené, je to hlavně o tom, mířit dolů, do hlubin - temnot, kde se skrývá mnoho pokladů.

Jen tak můžeme žít ve svém středu, což je místo, které ti umožní prožívat život jako krásné dobrodružství a zároveň tvořit cokoliv.

Současná doba je plná paradoxů a pravda leží většinou na opačné straně než tam, kde ji vidíš, vnímáš a čekáš...

Ale vždy tomu tak do značné míry bylo...

To je právě ta cesta k pokladům, které jsou uloženy bezpečně a skrytě, i když/právě proto, že jsou tu všude a všem na očích...

Jen my se díváme jinam nebo je nedokážeme vidět, protože mají jiný obal, než v jakém je očekáváme... 

FOTO Ariel s Jindrou - mužem, který v sobě nese a v tuto chvíli ještě schovává obrovské poklady.

P.S. Více o čisté temnotě najdeš v článku Co je čistá temnota a kudy vede cesta do Zlatého Věku.