Vůdce se vůdcem nedělá, on jím je a zároveň se jím neustále stává.

Vůdce není vedoucí nebo šéf, který by se jím stal tak, že ho na tuto pozici někdo dosadí.

Být vůdce není funkce, být vůdce je SLUŽBA.

I v přírodě to tak funguje.

Alfasamec není samozvaným vůdcem a ani není na svou pozici dosazen. Samec se vůdčím samcem stává přirozeně, na základě svých schopností, které se rodí a zároveň projevují přes skutky. Není zvolen, ale je VOLEN. Je volen každým jednotlivým členem společenství. Každý člen společenství má volbu, zda ho bude následovat a respektovat či nikoliv. Přirozené následování a respekt, to jsou volební lístky, které volí skutečného vůdce, vůdce par excellence.

Vůdce však není vůdcem neomezeně dlouho, on se jím stává neustále, protože neustále obhajuje svou pozici.

Díky tomu:

- sám neustále roste a sílí s tím, jak roste a sílí společenství těch, kteří ho následují

- udržuje se v bdělosti a akceschopnosti

- pokud neobstojí, vůdcem se stává někdo jiný, ten, kdo je lepším

Někdy se nám zdají tyto přirozené zákony vůdcovství tvrdé, ale je to takto dokonalé. To jen my lidé jsme přirozené vůdcovství vyměnili za karikatury, figurky na šachovnici a zlořády.

Vůdce není karikatura. Karikatura není přirozená autorita a nikdy se přirozeným vůdcem nemůže stát.

Vůdce není figurka na šachovnici, se kterou někdo hraje, protože on je tím, kdo udává směr.

Vůdce není zlořád, on je tím, jehož úkolem je zajistit přežití a blaho společenství těch, kteří ho následují.

Všichni jsme si jako lidé rovni. Všichni jsme DŮLEŽITÍ. Každý jeden z nás. Ale každý z nás má ve společenství svou roli. Na základě svých zkušeností (a to i historických zkušeností na úrovni duše), rozvinutých schopností a volby své duše, která je zároveň v souladu s potřebami celé existence.

Všichni jsme si rovni, ale vůdce je KLÍČOVÝ. Je klíčový, protože má klíče k tomu, udávat směr a tím druhé vést.

Ale i ten, kdo je na pomyslném konci přirozené hierarchie společenství, může být v nějakém momentě pro osud celého společenství zcela a naprosto ZÁSADNÍM. Zásadním v dané situaci, zásadním pro daný úkol. A přirozený vůdce si je toho vědom.

Přirozený vůdce proto podporuje a posiluje všechny členy společenství. Někdy i tím, že s některými členy vchází v zápolení, potyčky a někdy i v boje, je-li to nezbytné. Protože v těchto interakcích tito členové společenství sílí. A pokud nejsou v dostatečném kontaktu se životem, tak v těchto interakcích slábnou.

Slábnou ti, kteří vůdce sami vyzývají k boji a přitom nejsou schopni v takovém boji nejenom obstát, ale nejsou schopni v takovém boji ani sílit. Takto jsou zcela přirozeně usměrněni a umístěni tam, kam patří. Tím, že slábnou, přestávají ze své vůle ohrožovat celé společenství.

Být vůdcem je služba, která vyžaduje mnoho toho, co jiní nejsou ochotni a schopni ve službě celku do toho procesu dát.

Být vůdcem je totiž obrovská zodpovědnost a velký tlak. Neustálý tlak, který ovšem silného posiluje, slabého oslabuje. Takto je zaručeno, že vůdcem je skutečně jen ten, kdo jako vůdce obstojí a tedy jím má být.

Vlastnosti přirozeného vůdce:

- síla ducha i těla

- odvaha

- důvtip

- schopnost překonávat překážky a nalézat řešení i ve zdánlivě neřešitelných situacích, kdy selhává to, co již bylo v minulosti ověřeno

- schopnost inspirovat, podporovat, ale i srazit, je-li to nezbytné a v zájmu společenství

- sebedůvěra opřená o hluboké sebepoznání propsané do reálného života

- velká otevřenost a zároveň schopnost mlčet a neprozradit

- propojenost se životem a členy společenství

- schopnost strategicky uvažovat a konat

- umění dokonalého načasování

- rozsáhlé a hluboké zkušenosti

- schopnost spolupracovat

- velká zralost a moudrost

Přirozený vůdce je hlavou, srdcem, nohama i rukama společenství.

On se do vůdcovství dává celý. Celý se dává ve prospěch všech.

Vůdce má jasný záměr a cíl, ale neustále aktualizuje své vize, záměry a konkrétní akce v interakcích se členy společenství i v interakcích se životem. Být vůdcem proto vyžaduje neustálou bdělost.

Vůdce potřebuje být neustále bdělý, což je velký tlak, který ustojí jen ti nejsilnější. Je pod tlakem a zároveň potřebuje být neustále dostatečně uvolněný na to, aby byl ve spojení s existencí a dokázal pružně reagovat na své potřeby i potřeby společenství. Je pod tlakem a musí být uvolněný. Uvolněný a zároveň akceschopný.

Vůdce vede tím, že sám jde. A právě tím, že jde a ví přesně kam, tak inspiruje druhé k následování a zároveň tím přesvědčuje o své kompetenci být vůdcem. On druhé inspiruje a přesvědčuje svými činy, ale přitom nikoho nepřesvědčuje.

On ví, že jeho autorita musí být přirozená, vyvěrající z jeho vnitřní síly.

On chce a touží být následován těmi, kdo s jeho směrem ladí. Nechce a netouží být následován těmi, kdo za ním jdou z donucení, přesvědčení, slepé víry či z nečistých pohnutek. Takoví následovatelé nejsou skutečnými následovateli a nemohou být platnými členy společenství nebo jeho týmu.

Vůdce touží být následován těmi, kdo ho jako vůdce cítí. Těmi, kdo ho cítí ve svém srdci, jinak to jde z povrchu, a proto to nefunguje.

Vůdce touží být následován z hloubi své duše, protože pokud nebude následován, pak nemůže naplnit svou službu. Nemůže naplnit svou službu zajistit přežití a blaho společenství. Vůdce, který ví, že je k takovému úkolu povolán, proto jde a čeká, kdo se přidá. Čeká, protože nemůže být vůdcem sám.

Čeká a přitom neočekává. 

Oslovuje a přitom dává volbu. 

Inspiruje a dává a přitom nedává víc, než sám má. 

Vede a přitom netlačí. 

Volá po následování a přitom nekřičí.

Zpočátku to jde pomalu, ale i on sám v tomto procesu sílí a zraje. Pokud je jeho vize silná a pokud je dostatečně silný i on sám, má dost síly překonávat překážky a jít i sám, když není následován.

On ví, že jeho vnitřní síla a touha vést a sloužit jsou silami, které vytvářejí ve společenství určitý tah, který postupně sílí.

Tah, který osloví ty, kteří jsou připraveni ho následovat.

Jsou to ti nejsilnější.

Ti, kteří jsou schopni se postavit sami za sebe. 

Ti, kteří se nenechají zastavit tím, že jsou voláni jít a přitom všichni okolo sedí, dřímají nebo dokonce spí.

Vůdce svou pozici musí neustále obhajovat, protože je následován ze svobodné vůle každého a tedy se kdokoliv kdykoliv může odpojit a jít svým vlastním směrem.

Tento fakt vůdce zcela přirozeně tlačí k tomu, aby byl neustále o krok napřed, aby zhmotňoval to, co druhé inspiruje a vede.

Proto být vůdcem je proces neustálého růstu.

Vůdce sám musí být velkým bojovníkem, pokud má vést jiné bojovníky. Musí zhmotnit více než oni, aby je mohl vést. Musí být vždy alespoň o krok napřed, aby mohli za ním jít.

Vůdce musí umět rozpoznat klíčové momenty pro přežití, osud a blaho společenství a naplnit je tím, co je potřeba. Proto je vůdce bdělý i v čase, kdy ostatní odpočívají nebo spí.

Vůdce může dílčí úkoly delegovat, ale je stále vůdcem, který vede.

Musí tedy rozpoznat, kdy delegovaný potřebuje pomoc, podnět, zásah či korekci tak, aby delegovaný úkol splnil a naplnil tak, jak je potřeba. 

Přitom musí být schopen uvolnit ruce delegovanému natolik, aby ten mohl tvořit sám ze sebe tak, jak je schopen, ochoten a připraven. Aby měl svobodu tvořit po svém, ale zároveň ve prospěch celku.

Vůdce je vůdcem 24/7 a ne každý je ochoten a schopen takové služby. Takovou službu mohou žít jen nemnozí, kteří do ní uzráli v těžkých zkouškách.

Proto v přirozených společenstvích vůdci požívají velké úcty. Přirozené úcty pro to, kým pro dané společenství jsou. Není to poklonkování, ale skutečná úcta vyvěrající z uvědomění každého jednotlivého člena společenství.

Skutečný vůdce si váží každého, i toho „nejmenšího“. Velmi si váží i dětí a dbá o jejich blaho, protože ví, že děti jsou pokračováním života společenství. Společenství, které nedbá o blaho a zdravý růst a vývoj dětí je společenství, které je ohroženo zánikem.

Skutečný vůdce si váží i slabých a nemocných, protože i oni mají ve společenství důležitou úlohu.

Zároveň však umí vnímat a stanovit si priority a ve prospěch přežití společenství je schopen i mnohé obětovat.

- své pohodlí

- hmotné prostředky

- další zdroje včetně těch lidských (ve válkách a bojích o život)

- a někdy musí obětovat i sám sebe (Ježíš, Jan Hus…)

Vůdce si je vědom sousledností a mnoha vrstev toho, co dělá. I toho, co daná akce vytvoří, spustí a rozpoutá. Proto je schopen konat, ale i dlouho vyčkávat na ten správný moment.

Ale i když vyčkává, neustále je bdělý, velmi bdělý. Protože někdy tím správným momentem je vteřina, kterou nesmí promarnit. Vteřina, která je naprosto zásadní pro další osud společenství. Pro přežití společenství a jeho blaho. Blaho společenství je přitom i blahem pro vůdce. Vůdce se těší z rozkvětu společenství, kterému jako vůdce slouží.

Vůdce má vždy silné vnitřní PROČ. Vnitřní PROČ, které mu dává sílu čelit tomu všemu a zhmotnit to, co je potřeba. On skutečně VÍ. On ví, proč to dělá. Jinak by to dělat nemohl a ani nedokázal.

Povolaný vůdce, který se objeví jakoby odnikud, to má mnohem těžší než vůdce, který se vůdcem stává postupně.

Povolaný vůdce musí přesvědčit, že jím skutečně je.

Musí přesvědčit, ale nepřesvědčuje.

Je sám pod tlakem, ale netlačí. 

Proto volá.

On ví, že vše má svůj čas, ale zároveň ví, že ten čas není neomezený.

Ví, že v daný moment musí naplnit to, k čemu je povolán.

A ví, že to nemůže naplnit sám.

Že nemůže zachránit lidstvo, Zemi, celou existenci sám.

A proto volá.

Volá.

Volá ze svého srdce.

Volá ze své duše.

Volá silou celé existence.

Volá ty, kteří ještě něco cítí.

Volá ty, kteří dokáží vidět a vnímat, že je potřeba konat velké věci, aby se vytvořila změna, jaká je tu potřeba.

Volá ty, kteří jsou těmi, kdo chtějí jít jeho směrem a zároveň s ním.

Volá ty, kteří jsou ochotni a schopni dát se do služby lidstvu a celé existenci tím, že budou spolupracovat v rámci projektu Nový Svět.

Já jsem velmi speciální vůdce.

Jsem ŽENA plně ponořená ve svém ženství.

A přitom dokážu být mužem, když je to zapotřebí.

Jsem ženou a zároveň velkým bojovníkem.

Ve svém životě jsem vybojovala už mnoho bojů. Jinak bych tu nebyla a ty bys nemohl číst tyto řádky.

Bojovala jsem boje na život a na smrt. Bojovala jsem boje o přežití. Boje fyzické, duševní i energetické.

Být vůdcem Projektu Nový Svět ode mě vyžaduje mnoho, včetně zhmotnění mnoha zázraků, které jsou ukryty a tím uchovány v pohádkách pro děti.

Být tím, kým jsem, ode mě vyžaduje neustálou bdělost v záměrech i činech.

Bdělost ve vizích i myšlenkách. 

Sama sebou udávám směr celé existenci. Tím, co dělám, tím, co prožívám, na co a jakým způsobem myslím, jaké záměry utvářím a jakým způsobem je formuluji.

Vyžaduje to ode mě neustálou korekci a zároveň plné ponoření do života, do přítomného okamžiku tak, abych i v těchto náročných úkolech dokázala být uvolněná.

Jsem Ochránkyně života. Neustále ošetřuji existenci svými záměry. 

Ošetřuji konkrétní hrozby tak, aby neohrozily život na této planetě a tím celou existenci. Ošetřuji tyto hrozby primárně právě přes přesně formulované záměry. Záměry, které ošetřují přesně daná místa tím nejpřesnějším a přitom nejjednodušším možným způsobem. Záměry, které jsou velmi silné.

Některé záměry jsou i přímými zákazy. Velmi silnými zákazy, které nesmí být překročeny. Tvořit takové záměry je obrovská zodpovědnost. Takové záměry mohu proto tvořit jen já, protože jsem k tomu nejen povolaná, ale i vybavená a připravená.

Být tím, kým jsem, pro mě vyžaduje řadu věcí a činů, které jsou pro mě těžké. Těžké i jako pro ženu. Musím si nechat narůst chlupy na nohách. A moje chlupy budou výrazné, nepřehlédnutelné, protože mi teď rostou o mnoho víc než kdykoliv dříve. Rostou mi silně, protože je potřebuji.

Chlupy jsou mými anténami, které mě propojují se Zemí, s fyzickým bytím, s hmotnou existencí, se silami přežití. Dávají mi sílu a jsou a budou jedním z mých zdrojů.

Proto je dnes společensky vyžadováno holení. Protože oholením holení lidi přicházejí o jeden ze zdrojů své síly.

Když jsem před pár měsíci došla k poznání, že bude nutné, abych měla hodně chlupaté nohy, děsilo mě to. Teď už mě to neděsí, jsem na to připravena. Vím, že to bude proces. Budu se s tím sama vypořádávat, ale vím, že je to nezbytné, a tak do toho jdu.

Skrze sebe a sebou takto navíc budu ošetřovat téma, které trápí mnoho žen. Žen, které jsou ze své přirozenosti chlupaté a berou to jako svůj nedostatek. Tato společnost je v těchto záležitostech velmi netolerantní až fanatická a je potřeba to změnit.

Jak vidíš, já se do služby existenci dávám celá. Celá se dávám vám všem.

Můžeš můj dar přijmout, můžeš ho odmítnout a můžeš jím i opovrhovat.

Může mě to bolet, ale ustojím to, protože vím, že i tou bolestí sílím. A já musím a potřebuji být silná. I proto, abyste vy všichni mohli sílit se mnou a skrze mne. A s námi a skrze nás aby mohl sílit celý svět.

Aby tento svět nezanikl, ale znovuzrodil se spolu s námi a skrze nás.

Jsme v tom všichni.

JSME V TOM VŠICHNI

I TY

Vůdce někdy musí být i naléhavý, když to situace vyžaduje. A situace v tomto světě to vyžaduje.

Jsem naléhavá, ale nenaléhám.

Dávám vědět, jak se věci mají.

Není mnoho času vyčkávat.

Teď je ten čas.

TEĎ

Pokud jsi osloven, přidej se ke mně. POJĎ se mnou. Sleduj Projekt Nový Svět.

Pokud chceš úžeji SPOLUPRACOVAT dej mi o sobě vědět. Napiš mi e-mail na ariel@arielrea.cz.

Děkuji ti za to, že jsi dočetl až sem. I tím se mnoho mění a tvoří.

Ariel