ZÁŘÍM, protože mám RADOST ZE ŽIVOTA. Z toho, že jsem, že žiju a mohu žít.

Zářím, protože mám radost, že se mohu dívat na milovaného muže a skrze tuto fotografii i na vás.

Zářím, protože mám radost z toho, že jsem po týdnu zase v lese a v horách a mohu sedět na kameni, který mi dává sílu, pevnost a stabilitu v náročných obdobích.

Zářím, protože jsem úspěšně prošla bodem nula, silným restartem a obrozením na mnoha úrovních.

Obdobím, kdy moje děloha ronila krev a odplakávala bolest Gaiy (Země) a celého lidstva.

Obdobím, které mě upoutalo na lůžko.

Obdobím, kdy jsem byla opět nucena dále rozvíjet své umění práce s energií.

Obdobím, které mi mnoho vzalo, ale ještě více mi dalo.

Mnoho žen po celém světě v tuto chvíli roní krev, aby očistily samy sebe.

Mnoho žen po celém světě roní krev, aby očistily i své partnery a další blízké, jejichž energii absorbují.

Mnoho žen po celém světě roní krev, aby očistily i své spolupracovníky a další lidi, se kterými se setkávají.

Mnoho žen po celém světě roní krev, protože na sebe vzaly úkol očistit své rody, aby bolest a jiná zátěž těchto rodů nemusela přecházet na jejich děti a děti jejich dětí.

A možná jsou tu i ženy, které roní krev za větší celky…

Být ženou je úkol a zároveň dar.

Úkol a dar pro ženu samotnou.

Dar pro lidstvo, protože žena mnoha způsoby zajišťuje pokračování života.

Mějme toto na paměti.

Uctěme ženy za to, že jsou ženami. 

Ženy, uctěme samy sebe za to, že jsme.

Uctěme ženy, které roní krev za sebe, a tak za nás za všechny.

Ženo, ucti samu sebe v tomto speciálním období.

Uctěme ženy a poděkujme jim.

Třeba tak, že se na chvilku ponoříme do svého srdce s vědomím daru, který nám všem žena v tomto speciálním období dává.

Před rokem jsem prožila několikaměsíční období, kdy jsem čistila rod. Byl to velmi silný a náročný proces, který byl zároveň velkým darem. Poté, co jsem se tomuto procesu úplně odevzdala, přišel bod, kdy jsem se dostala na hranici svých možností. Musela jsem využít lékařské péče a pomoci syntetických hormonů, abych nevykrvácela.

Nyní jsem prošla obdobím, kdy jsem opět potřebovala využít pomoci syntetických hormonů, protože jiné nástroje už nebyly dost silné.

Buďme si vědomi hodnoty nástrojů moderní medicíny. Buďme si vědomi toho, že jsou tu proto, aby nám pomohly. Že jsou tu proto, aby nás zabezpečily a daly nám možnosti, které tu věky nebyly...

Odhlédněme pro tuto chvíli od toho, jak nelidský ten systém v tuto chvíli je.

Odhlédněme od toho, že sami lékaři s těmito mocnými nástroji v tuto chvíli neumějí citlivě a tedy efektivně zacházet…

Je těžké být lékařem v systému. Je těžké být lékařem v systému a neztratit své lidství a svou lidskost. Sama vím, protože jsem v tom systému roky jako lékař pracovala.

Proto vysílám svou vděčnost všem, kteří každodenně v systému fungují a odvádějí skvělou práci za náročných a mnohdy i těžkých podmínek.

Uctěme nelehkou práci lékařů a dalších zdravotníků, i když k ní máme a můžeme mít mnoho výhrad.

Uctěme práci lékařů a dalších zdravotníků, protože jim tím vysíláme podporu.

Vyšleme jim podporu, aby měli dost sil a mohli být těmi, kdo tento nelidský systém změní.

A je to tak moc potřeba.

RADOST vyvěrá z bolesti.

Je to zdánlivá dualita, která tvoří tento svět.

Vždy tu proto bude bolest, aby tu zároveň mohla být i radost.

Ale už není a nebude potřeba, aby tu byla bolest, která je nezměrná.

VDĚČNOST vyvěrá z uvědomění hodnoty.

Z UVĚDOMĚNÍ

HODNOTY toho, co nám bylo dáno,

hodnoty toho, co máme

a hodnoty toho, co můžeme.

Cítíš-li a prožíváš-li vděčnost, dáváš sobě i světu velký DAR.

Buďme vděčni za všechno, co v tuto chvíli máme. Není to málo. Je to víc než dost.

Je to víc než dost k tomu, abychom byli těmi, kdo promění tento SVĚT.

Zajímá tě, kdo je v týmu projektu a koho potřebujeme?

Nebo chceš projekt podpořit tím, že budeš tento příspěvek sdílet?