Miluji být ženou.

Miluji být ponořená ve svém ženství. Je to tak nádherné, naplňující a vyživující. Když jsem totiž ponořená ve svém ženství, jsem zdrojem, jsem mystériem. Jako sám život.

Já si neříkám, že jsem mystérium a ani se mystériem nedělám. Já jím skutečně jsem. Samu sebe jako mystérium prožívám. V běžném životě. V kontaktu s muži, v kontaktu se ženami i v kontaktu s dětmi.

V těchto chvílích jsem žena, která vyzařuje a někdy i září. Jsem žena, která vnímá, cítí a prožívá. Jsem žena, která ví. Jsem žena a dávám a přitom to nedělám. Ono se to děje. Samo. Proto, že v těch chvílích jsem skutečným zdrojem. A je to tak nádherné. Dávat a přitom nic nedělat, jen v lehkosti a radosti být.

Pak jsou ale chvíle, kdy ženou být nemohu. Ve chvílích, kdy to situace vyžaduje.

Pak se musím ZMUŽIT. Ne vzmužit, ale zmužit. Energeticky se zahustit, zakondenzovat, zakoncentrovat a stát se mužem. Mužem ne pohlavím, ale energií. 

Když jsem energeticky muž, jsem jím a tedy konám. Nepotřebuji se vzmužovat. Vzmužovat se potřebuje muž, který mužem energeticky není.

Jsou chvíle, kdy mi to zahušťování a kondenzování dělá dobře. 

Je to ve chvílích, kdy jsem už příliš v ženské energii a rozplizávám se, stávám se příliš pasivní. 

Nebo ve chvílích, kdy se mé vědomí rychle rozvíjí a já neustále stahuji další a další informace a neustále si dělám další a další vhledy. V těchto chvílích mi dělá dobře zahustit se, protože mě to vyrovnává a dostává do středu, kde potřebuji být.

Pak jsou ale chvíle, kdy mi to příjemné není. 

Je to ve chvílích, kdy musím nebo potřebuji konat jako muž.

Ve chvílích, kdy mám před sebou úkol, který nemohu zvládnout v ženské energii. Ve chvílích, kdy se po mně žádají obrovské věci, které by měl konat muž. Ale protože je to z různých důvodů na mně, musím se tím mužem prostě stát...

Ženy svým mužům namnoze říkají – vzmuž se.

Dělají to ve chvílích, kdy potřebují nebo chtějí, aby muž mužem skutečně byl. Ne jen svým pohlavím, ale svou podstatou, tedy energeticky. Potřebují nebo chtějí, aby konal.

Nevědí však, že tím, že jim toto říkají, tak své muže energeticky kastrují.

Když žena říká muži, co má dělat, jedná jako muž. 

Muži si mezi sebou běžně takto rozdělují úkoly a je to zcela přirozené a žádoucí.

Ovšem pokud žena muži přiděluje úkol a ještě takovýmto způsobem, tak ho zašlapává.

Snižuje. Ubíjí. Kastruje.

A on se buďto kastrovat nechá a podvolí se jí, vzdá se.

Nebo se kastrovat nenechá, a pak s ní bojuje.

Žena v ženské energii, žena, která je mystériem, toto nedělá.

Neříká muži, co má dělat. Protože ona ví, co to s mužem dělá. 

Ona nechce být s mužem, který je příliš tvrdý a tedy necitlivý a ani nechce být s mužem, který je příliš měkký, ženský.

S takovými muži nemůže prožívat krásnou a vzrušující hru energií a vzrušující milostné chvíle. 

A ona touží něco takového prožívat.

Protože je to nádherné, vyživující a naplňující.

Na fotonové úrovni se duše a aura muže a ženy liší.

Fotony ženy jsou dále od sebe, jsou více rozptýlené.

Fotony muže jsou blíže u sebe, jsou více zahuštěné.

To je podstata polarity mezi mužem a ženou. Když má žena rozptýlené fotony, je mínus. Když má muž zahuštěné fotony, je plus.

Dnes je mnoho mužů mužem jen fyzicky. Ne však energeticky. 

A u žen je to stejné, jen v obráceném gardu.

Muži jsou dnes rozplizlí, rozkydlí, pasivní a ženští. Vidím to na každém kroku.

Ale jsou rozplizlí, rozkydlí a ženští proto, že ženy jim nedávají možnost, aby těmi skutečnými muži byli.

Energie ženy je v principu silnější než energie muže. Z mnoha důvodů. Hlavně proto, že žena je z titulu svého pohlaví více spojená se zdroji, které jí dávají silu.

Energetickou sílu. 

Ne tolik sílu fyzického těla, ale sílu vnitřní.

Sílu emocí a sílu energie, která se může projevovat různými způsoby.

Pokud se muž často setkává nebo žije se ženou, která je energeticky mužská, má dvě, no vlastně tři možnosti.

1. Musí ztvrdnout.

Musí se stát ještě kondenzovanějším, než by přirozeně byl a než by mu bylo příjemné. To jsou ti tvrdí a necitliví muži, kteří jimi jsou proto, že neměli možnost být muži ve své síle a zároveň citlivosti. Musejí být tvrdí, aby tu energii mužské ženy ustáli. Aby ji energeticky zvládli.

2. Druhou možností je, že muž s takovouto ženou musí změknout. V té chvíli se té ženině mužské energii podvolí. Nemá dost sil na to, aby ztvrdnul nebo ztvrdnout nechce.

Když se podvolí a změkne, stává se ženským. Pasivním. Rozplizlým. Není skutečným mužem.

Skutečný muž touží a potřebuje konat. Být aktivován a v akci. Od toho tu je. Aby budoval svět. Pro svou ženu, pro své děti a sám pro sebe. Dělá mu to radost a naplňuje ho to. Protože tehdy prožívá sám sebe jako silného, skutečného muže. Muže ochranitele, muže budovatele, muže bojovníka.

3. Třetí možností je, že muž ženu v mužské energii prostě opustí. Prostě s ní nebude. To je muž, který je skutečným mužem a chce jím i zůstat.

Ovšem skutečný muž toto neudělá vždy. Ne vždy to totiž může udělat. Opustit svou ženu. Třeba ve chvílích, kdy s ní má děti nebo ve chvílích, kdy k tomu má jiný důvod. Třeba ve chvílích, kdy ji velmi hluboce miluje.

Pak ale hledá cesty, jak zůstat sám sebou.

A proto se často vzdaluje z domova, protože mu to tam nedělá dobře.

Někdy dokonce vyhledává společnost a někdy i náruč jiných žen. Ženských žen, které ho inspirují, osvěžují a nabíjejí. Je to zcela přirozené, zachovávající život a přitom to v tomto podivném a zvráceném světě vnímáme jako špatné.

Takový muž, který se inspiruje, osvěží a nabije setkáním s ženskou ženou, se pak vrací zpátky domů. Ke své ženě, kterou velmi miluje. Nebo k dětem, které velmi miluje. Miluje je tak moc, že je ochoten toto podstupovat. Miluje je tak moc, že je neopustí, i když by to pro něj bylo přirozené a jednodušší.

Ne každý muž, který vyhledá náruč jiné ženy je takovýmto mužem.

Ale je potřeba vnímat, že takoví muži tu jsou.

A proto neodsuzovat druhé jen tak. Neodsuzovat jen podle toho, co vidíme že dělají, tedy podle formy. Neodsuzovat, když nevíme, co je za tím. Neodsuzovat, když nedokážeme vidět, proč to dělají a tedy nevidíme ten obsah.

Toto platí ve všech aspektech a směrech. Napříč životem...

Ale vraťme se zpět k muži a ženě.

Muž může být mystikem, ale nemůže být mystériem.

Mystériem může být jen žena.

Žena, která je mystériem, muži neříká, co má dělat. A ani na muže netlačí, protože i tehdy se stává mužskou. Žena s rozptýlenými fotony nemůže a nedokáže vytvářet tlak. To prostě není možné.

Mystická, tedy skutečně ženská žena si v případě potřeby o pomoc muži řekne. Řekne si o pomoc, ale přitom muži neříká, co má dělat. Nechá to na něm, jak on sám tu pomoc zhmotní. A nebo třeba nezhmotní, to už je jeho svoboda.

Zároveň a nedílně muže k pomoci nebo jinému konání inspiruje. Mnoha způsoby, tak, jak zrovna cítí. Dělá to zcela přirozeně, ale zároveň i trochu šalamounsky. Dělá to tak, aby muž sám chtěl tu danu věc vykonat.

Udělá to ale zároveň tak, aby muži ponechala plnou svobodu její inspiraci přijmout nebo i nepřijmout. Nevytváří tedy pole očekávání nebo nátlaku.

Pokud muž její inspiraci nepřijme, má k tomu vždy svůj důvod.

A pak je na ní, aby se se situací vypořádala sama a po svém. Různými cestami.

1. Pokud chce zůstat v ženské energii, půjde a začne inspirovat jiného muže.

2. Pokud nechce inspirovat jiného muže, tak to nechá být, přijme to a přestane se tím zabývat.

3. Nebo se zakondenzuje a udělá to sama. Stane se mužskou.

Ženy v mužské energii jsou dědictvím válek.

Dědictvím období, kdy muži bojovali a umírali a na ženách bylo, aby konaly, protože nemohly jinak. Potřebovaly zabezpečit samy sebe a své děti, pokračování života.

Žena je z podstaty dárkyně a udržovatelka života. Když je život v ohrožení, žena dokáže vyvinout obrovskou sílu, aby ho zachovala.

Ženy jsou proto pro život nesmírně důležité.

Muž nikdy nemůže zrodit dítě, nemůže zrodit další život. Může dát spermii, ale zbytek obstarává žena. A někdy ani tu spermii dát nemusí. Výjimečná žena dokáže zrodit dítě i bez mužovy spermie. Skrze světelné početí.

Je potřeba, aby se svět vrátil do své přirozenosti. 

Jen tak je možné zabezpečit pokračování života na této planetě. 

Situace je naléhavá, i když to některým z vás tak nepřipadá.

Je naléhavá z mnoha důvodů.

Jedním z důvodů je to, že hmota má svou setrvačnost. Znamená to, že změny na úrovni hmoty se dějí mnohem pomaleji než změny na úrovni energie.

Teď je ten klíčový bod,

kdy je potřeba začít tvořit změnu. V energii i ve hmotě.

To, co dnes kolem sebe vidíš, ten zmar, tu bolest, to utrpení, tu trýzeň mnoha lidských bytostí, to vše bude ještě sílit, pokud nezačneme tvořit změnu právě teď.

Mnozí z vás již žijí v krásných energiích. 

Mnozí z vás žijete v krásných energiích díky tomu, že jste ve svých sociálních bublinách, kde se setkáváte jen s těmi, kteří s vámi ladí. 

Můžete mít pocit, že už není více potřeba.

Ale ono je sakra potřeba.

Já to vidím na každém kroku.

Chodím mezi lidmi po ulicích velkého města.

Chodím nakupovat do běžných obchodů.

Při mnoha příležitostech mám možnost cítit a vnímat, že tenhle svět je v ohrožení.

A právě proto je tu Projekt Nový Svět. 

Objevil se tu jakoby odnikud a jeho úkolem je, aby rychle sílil.

A sílit potřebuje proto, že on tvoří tu změnu, která je tu zapotřebí.

On přetlačuje a musí přetlačovat ty síly, které tu vytvářejí ten obrovský zmar, bolest a boj.

Proto vás tu vyzývám k zapojení a k akci. 

Proto tu volám. 

Každý, kdo se do projektu zapojí, je a bude tím, kdo pomáhá uzdravovat tento svět.

Zapojit se do projektu můžeš tím, že budeš tento projekt sledovat a ladit se na jeho vlnu.

Zapojit se do projektu můžeš tím, že budeš sdílet třeba právě tento příspěvek, aby se o tomto projektu mohlo dozvědět víc lidí. 

Můžeš se zapojit i jinou cestou. 

Takovou, která s tebou bude ladit.