Níže se můžeš podívat, koho potřebuji/eme do týmu.
Potřebujeme nejen budoucí duchovní vůdce a vědomé umělce, ale i lidi (od) filmu: kameramany, režiséry, zvukaře, lidi z produkce…
Natočíme totiž film, jaký svět ještě neviděl. Ale císařovy nové šaty to nebudou…
Bude to film tvořený a promítaný alchymickým způsobem. Promítání tohoto filmu proběhne po celém světě.
A jsou tu 3 základní cíle.
1. Tento film a jeho promítání samo o sobě bude tím, co léčí, proměňuje a převibrovává tento svět.
2. Výtěžek z promítání filmu půjde na uhrazení části projektu. Je to totiž projekt s miliardovým rozpočtem, který v tuto chvíli financuji ze svých vlastních peněz.
3. Třetím cílem je připravit svět na vyvrcholení projektu – celoplanetární živé vysílání, které bude trvat několik dní a bude probíhat nonstop. Promítání tohoto filmu bude součástí celosvětové propagační kampaně, která zajistí, aby se k našemu vysílání připojil maximální možný počet lidí.
4. Zároveň s realizací filmu a jeho promítání se budeme připravovat a posouvat i my, členové týmu. Budeme si zvykat na pozornost médií, budeme se učit pracovat s velkými skupinami lidí… Tak, abychom byli na celoplanetární vysílání připraveni takovou měrou, že si ho budeme užívat jako krásnou hru.
Bude to krásná HRA, ale zároveň půjde o ŽIVOT.
Bude potřeba na to připravit celý svět.
Půjde o velké energetické změny na celé planetě. Miliardy lidí si budou dělat poznání. Miliardy lidí budou otevírat svá srdce. Miliardy lidí budou měnit své životy... Minimálně na úrovni vhledu, záměru a někdy i konkrétních akcí.
Je potřeba počítat s tím, že to vytvoří i velkou poptávku po určitých službách. Bude se muset připravit celá medicína, oblast práce s psychikou člověka, oblast mezilidských vztahů a další oblasti…
Pro náležitou přípravu potřebujeme i mistry fyzické přípravy a mistry fyzické rovnováhy. Trenéry, surfaře, gymnasty nebo artisty. Budeme totiž pracovat nejen s duchovními dary, ale nedílně i s fyzickým tělem. Bez toho není možné dojít materializace mnohého, co bude potřeba zhmotnit.
Tento projekt je zároveň i mou materializací.
Dá se říci, že od roku 2005 jsem osvícená. Tehdy to proběhlo ovšem jen na úrovni korunní čakry. Bylo to tak obrovské, že mě to rozmetalo na kousky. A od té doby ty kousky skládám k sobě. Komplet se přeskládávám a materializuji. Skoro 20 let.
Bude ale potřeba, abych své vědomí ukotvila plně. Z mnoha důvodů. Tím hlavním je, že jsem mimo jiné i Ochránkyně života a mám být tou a tím, kdo zajistí, aby byl život na této planetě i v dalších světech a existencích ochráněn. A tento projekt nám k tomu pomůže.
Mnozí z těch, kteří v historii i v současnosti došli osvícení, nebyli materializováni plně. Někteří však ano. Ale po tisíciletém životě odešli, aby uvolnili místo jiným. Proto tu nejsou, i když by mohli.
Kladu si (a do prostoru vypouštím) otázku, je tu v tuto chvíli někdo takový?
Je tu někdo, kdo je tu v tuto chvíli plně materializován?
Pokud ano, moc ráda bych se s ním setkala.
Vím přesně, kam jdu.
To klíčové je krystalicky jasné.
Až na některé věci, ke kterým ještě potřebuji dojít.
Vše je jasné a přitom nic není pevné.
Pořád se to utváří.
Neustále.
V interakci s tímto spícím světem, který zároveň neustále bojuje.
O PŘEŽITÍ.
Jsou dny, kdy se tvorbě projektu věnuji nejen ve dne, ale i v noci. Mnozí spí a já pracuji. Ležím v posteli a pracuji na úrovni vhledu, záměru, vizí konkrétních kroků a akcí.
Mnohdy procházím i náročnými energetickými procesy. A někdy i velkými tlaky, které jsou vždy body určitého obratu či velkého posunu. Neustále a velmi rychle rozvíjím své vědomí. Ve chvílích, kdy se to silně děje, vedle mě praská pytlík od piškotů...
Ale nejsem na to sama.
Můj prostor mi pomáhá. Mluví se mnou.
Mám mluvící stoleček z indického palisandru, který občas zapraská. Zapraská ve chvíli, kdy hledám odpověď a najdu řešení. Potvrdí mi to, k čemu jsem došla.
A mnohdy praská i celý prostor. Okenní parapety, podlaha. Ale někdy praská i jen tak. Je vždy na mě, abych rozpoznala, kdy mi něco potvrzuje a kdy mě svádí na scestí.
I to je alchymická práce. Neustále se rozhoduji sama za sebe.
Mé vědomí se nerozvíjí samovolně.
Meditace ve skutečnosti vůbec není tím, co by vědomí nějak podstatně rozvíjelo.
To klíčové, co rozvíjí vědomí, je otázka, na kterou hledáš odpověď.
Tak prosté to je.
Před pár lety jsem k tomu napsala podrobný článek, který visí na mém osobním blogu. Můžeš tam mrknout, budeš-li chtít… Odkaz najdeš na konci článku.
Jsou i chvíle, kdy rozvoj vědomí musím brzdit. Silně brzdit.
Musela jsem se naučit samu sebe energeticky stloukat.
Jiné nástroje už nebyly dost silné.
Takové, jaké možná používáte vy sami k ukotvení vědomí
- prociťování těla,
- bosou chůzi v přírodě,
- kontakt se zemí a zeminou,
- vizualizaci kořenů,
- práci s dechem – jeho cílené zpomalení a prohloubení,
- práci s tělem – fyzický pohyb.
Musím samu sebe energeticky stloukat ve chvílích, kdy se mé vědomí rozvíjí tak rychle, že ztrácím kontakt s realitou.
V té chvíli ve čtvrti, ve které bydlím, začínají houkat sanitky. Odváží do nemocnice lidi, kteří energeticky nezvládají mé posuny a mají nejrůznější obtíže. Je to obrovský tlak. Vím, že mé vědomí je tím, co lidem dělá potíže. Že je to příliš rychlé.
Takže intenzivní houkání mnoha sanitek je tím, co mi dává vědět, že musím zpomalit.
V těch chvílích mi pomáhá i existence sama.
Troubí na mě a pro mě slonice z nedaleké Zoo. Nalétává na mě komár, po kterém se musím ohnat a který mě touto akcí vrátí zpět do těla a přítomnosti. Ráno se budím nepoštípaná, protože jeho úkolem není mě vysávat, ale vracet do přítomnosti.
Na okno mi ťukají ptáci, pod okny na své krásné zahrádce rozpráví s někým z ulice stará paní s pozemskou duší...
Někdy musím vyjít do ulic mezi lidi.
Většina z nich nemá ponětí o nějakém rozvoji vědomí a neřeší osud lidstva a tohoto světa. Nepřemýšlí o konstrukci Vesmíru a podobných záležitostech, které jsou pro mě klíčové. A je to moc dobře.
Protože jejich neprobuzené a omezené vědomí mi velmi pomáhá.
Pomáhají mi jejich fotony, které nevibrují tak vysoko jako ty mé. Pomáhají mi jejich hlasy, jejich běžné denní a rutinní činnosti... Pomáhá mi život a cvrkot velkého města. Vrací mě do přítomnosti, brzdí rozvoj mého vlastního vědomí.
To jsou ti „obyčejní“ pozemšťané, vůči kterým řada hvězdných duší a dalších megavědomí vytváří odpory. A přitom jsou tak důležití. Zpomalují nás a pomáhají nám, když jsme příliš rychlí. Tak, abychom byli i my schopni žít v lidském těle, žít své životy na Zemi a tvořit reálné věci.
S Jindrou trénujeme chůzi na slacklině.
Začali jsme už na té misi u Baltu. Po prvním vyzkoušení jsem si nedovedla představit, že po slacklině budu chodit. A to jsme si pomáhali tak, že jsme se po té slacklině vzájemně vodili. Jeden po ní šel a druhý šel po zemi s ním a dával mu oporu. Při třetím tréninku už se to stalo. Oba dva jsme došli do bodu, kdy se náš pohyb po slacklině dal nazvat chůzí. Velmi vratkou a krátkou, ale už jsme chodili.
Slacklina je skvělý nástroj.
Posiluje celé tělo a hlavně jeho střed. Tím velmi silně ovlivňuje proudění energie v těle a dává člověku sílu. Sílu fyzickou i sílu energetickou. Sílu středu, který dnes málokdo má. Síla středu je schopnost jít do akce, konat, materializovat. A také cítit se doma tam, kde zrovna jsem. Ve svém těle, ve svém životě...
Podporuje i duševní rovnováhu a schopnost být v plné přítomnosti. Když jsi rozstřelený, mimo sebe, nemůžeš chodit po slacklině. Proto tě to vede do vyklidnění a vnímání sebe sama, svého nitra, svého těla i okolního prostoru. Je to mocná fyzická i energetická příprava a zároveň meditace či kontemplace.
I v rámci týmu projektu budeme slacklinu používat.
Každý bude inspirován k tomu, aby ji pro sebe používal jako nástroj růstu.
Zde jsem nastínila jen rámcové obrysy a zlomek toho, co bude potřeba materializovat. Pokud jsi osloven, mrkni na stránku Náš tým, kde najdeš více k tomu, koho potřebujeme a jak tým sestavuji.
Pokud tě zajímá téma, jak se rozvíjí vědomí, mrkni na článek
