Letos na jaře jsem zacítila volání jet k Baltu. Neřešila jsem to, že voda bude studená, klima chladnější a vítr na pobřeží silnější než třeba u Jadranu. Už vím, že když cítím volání, je fajn ho vyslyšet a otevřít se tomu, co přichází, ať už je to cokoliv.

Nezastaví mě proto ani předpověď chladného a velmi deštivého počasí v termínu, který máme s mým partnerem Jindrou pro cestu vyhrazený.

Jedeme na divoko, bez ubytování a stravy. Cestujeme podél baltského pobřeží, jíme jednoduše, teplé jídlo máme výjimečně a přespáváme v autě. Na bivak venku to není, protože velmi často prší.

Každý den jsme jinde. Vždy preferujeme místa, kde není mnoho lidí, protože zde můžeme mít určité soukromí, koupat se nazí a být ve svých energiích. Nacházíme okna mezi dešti a v těch chvílích se vydáváme k moři.

Dnes se nazí koupat nebudeme, na pláži je více lidí. Smějeme se spolu tomu, že nahota, ta nejpřirozenější věc na světě, je ve většině společností na blacklistu. A i když bychom to nemuseli respektovat, cítíme, že dnes půjdeme do moře v plavkách.

Stavíme si plážový stan, který nás chrání před silným větrem. Slunce během naší dovolené svítí jen vzácně, a tak s ním ani nepočítáme. Obloha je posetá mraky, některé hrozí deštěm. Slunce je jako skoro vždy velmi dobře schované.

Mám zprvu pocit, že bude trvat dlouho, než se budu cítit dostatečně prohřátě a zároveň odhodlaně na to, jít do moře. Ale najednou cítím, že se na to cítím. A tak bereme plavky na sebe a jdeme. Voda je studená, ale postupujeme dál, až se do ní ponoříme a plaveme. Na tomto místě jsou jen mírné vlny, a tak se plave moc hezky. Voda už nestudí, a tak si to užíváme.

Balt mě oživuje a aktivuje a zároveň já skrze sebe oživuji a aktivuji jeho vodu.

Užívám si chvíle v moři s vědomím, že dnes je mým úkolem se s Baltem hlouběji propojit. Dělala jsem to i předchozí dny, ale dnes mám ohledně svého úkolu zvědoměné nové vrstvy. A to díky jedné krásné ženské bytosti, která pro mě stáhla určité informace.

A tak si zvědomuji svůj úkol. Pracuji se sebou ve všech vrstvách. Ale hlavně se nechávám vést tím, co samo přichází.

S Jindrou se ve vodě škádlíme, objímáme a líbáme. I to je duchovní a energetická práce. Kotvím v sobě obrovské vědomí a když jsem uvolněná a v radosti, děje se toho skrze mne velmi mnoho.

Ve vodě se různě pohybuji, jak se mi chce a jsou to chvíle prožité v radosti ze života. Pak si Jindra rozpouští své dlouhé vlasy a jde se ponořit do moře celý. Plave pod vodou, a když se vynoří, říká, že se dají ve vodě otevřít i oči. Že voda tu není tolik slaná, a tak v očích neštípe.

Máčet vlasy se mi vůbec nechce, nemáme možnost sprchy a ani teplé vody. A tak jen Jindru pozoruji. Ale on, vědom mého dnešního úkolu, mi říká, že bych se měla taky celá ponořit a Baltu se odevzdat. A já cítím, že to tak je.

A tak si rozpouštím vlasy a hlavu si pokládám vzad na vodu. Není to moc příjemné, uááá, cítím, jak mě chladná voda bodá v uších. Po chvíli začnu plavat znak. A i když to vlastně neumím, jde mi to a ten pohyb si užívám. Hledám svůj vlastní způsob plavání, objevuji si to sama pro sebe.

Vím, že kvůli úkolům v rámci projektu Nový Svět, se budu potřebovat naučit potápět. A i Jindra se bude potřebovat naučit potápět. A tak to dělá. Trénuje. A inspiruje mě tím, že říká, ať jdu do toho.

Překvapuje mě, že v této situaci cítím strach. A vůbec mi to nejde, i když jsem dostatečně odhodlaná. Už jsem pod vodou v minulosti opakovaně plavala a vydržela jsem celkem dlouho plavat i na jedno jediné nadechnutí. Ale dnes je to jinak.

Potopím se, ale uplavu pod vodou jen jedno tempo. Směju se sama sobě. A tak to zkouším znovu a znovu. Pokaždé musím překonat určitý odpor a strach.

Postupně posouvám své hranice. Nakonec zvládnu na jedno nadechnutí uplavat pět temp. Dělám si legraci z toho, že jsem zpětinásobila svůj rekord. Zároveň vím, že i když to vypadá jako nic, skutečně jsem to tak prožila a i vykonala.

Pak mě Jindra vyzývá, abych ve vodě otevřela oči. Mám z toho strach, ještě nikdy jsem se k tomu neodvážila. Ale srdnatě jdu do toho. Otevírám ve vodě oči a postupně si na to zvykám. Jsem ráda, že to jde.

Jindra pokračuje v duchovně-energetickém koučinku a inspiruje mě, abych se potopila hlouběji a dotkla se dna. Jsme v místě, kde se naše nohy dna dotýkají, a tak vím, že to zvládnu, i když se mi nechce. V minulosti jsem se potápěla jen tak i do tří metrů, ale dnes je to jiné.

Nořím se do vody a dna se dotknu nakonec dvakrát. Cítím, že začínám prochládat a ve zvukovodech mě bolí. A tak jdeme z vody.

U stanu se svlékáme donaha, mezitím se pláž trochu vylidnila a nejbližší lidé jsou cca 30 metrů od nás. Náhle se otevírá obloha a přímo nad námi se objevuje slunce. Užívám si tuto vzácnou interakci a lehám si, abych se mohla uvolnit a odevzdat tomuto momentu. Mám zavřené oči a jsem blažená.

Po chvíli mě Jindra upozorňuje na ptáky na obloze. Přímo nad námi, v místě, kde se utvořila mezera v mracích, krouží několik velkých černých ptáků. Cítíme, že je to zvláštní, silný moment a Jindra se mě udiveně ptá, jak to dělám. Já odpovídám, že nevím, že se to skrze mě děje.

Chvíli je pozorujeme a k našemu údivu je jich čím dál tím víc. Nakonec víc než padesát. Objevují se v tom místě jakoby odnikud. Mnozí slétají z velkých výšek a já cítím, že jsou tu pro mne a pro Jindru. Že je to naše odměna.

Po chvíli výjev končí a v nás to ještě nějaký čas doznívá.

Kladu si otázku, proč pro mě dnes to plavání pod vodou bylo takovou výzvou. Jak je možné, že jsem cítila takový strach. O pár momentů později mi přichází zvědomění a odpověď. Dnes jsem totiž neprožívala svůj vlastní strach. Skrze sebe jsem čistila a neutralizovala strachy celého lidstva.

POZNÁMKA POD ČAROU

Na té misi se toho dělo ještě mnohem víc, ve více vrstvách. Třeba něco z toho prozradím někdy příště...

ZE ZÁKULISÍ

Taková cesta na divoko vůbec nemusí být drahá, pokud jsi skromný a dokážeš existovat i mimo hotely. V posteli jsme spali jen jednou, když jsem cítila, že to potřebuji. Jedli jsme velmi skromně a přitom dobře. Když nepočítám peníze za jídlo (náklady nepřevýšily běžné výdaje na jídlo doma), celá dovolená - mise, nás oba dohromady stála 6 000 Kč. Tedy pro jednoho deset dní u moře, deset dní dobrodružství a tvorby z přítomného okamžiku za 3 000 Kč.

Pozn.: foto Jindřich Burian

Děkuji ti lásko.